Pokud si vzpomínáte na pohádku o Princezně na hrášku, tak máte pocit, že čím měkčí matraci v posteli máte, tím lépe. Jenže pohádky lžou. Vlk nedokáže sníst babičku tak, aby ji myslivec dostal z jeho břicha nepoškozenou, šípková růže vám nezpůsobí dlouhodobý spánek a s těmi matracemi to také není pravda. Tvrdá matrace je lepší. Aby bylo jasno, i tvrdá matrace je pořád matrace, není to dřevotřísková deska. Na té jsem spal na jedné ze svých asijských cest a řeknu vám, v porovnání i s tou nejtvrdší matrací to bylo peklo. Jinak řečeno i tvrdá matrace by byla měkoučká.
Rozmazlená princezna, která se nevyspala, protože cítila byť jen jedno hrachové zrno přes vrstvu peřin a duchen je vlastně pohádka o její slaboduchosti nebo lenosti. Nebylo přece nic jednoduššího, než se o kousek posunout (hrášek zase tolik místa nezabere), nebo onen obtěžující kousek luštěniny vyhodit. Jenže to by musela vstát a… ona byla přece princezna. Takhle ona pohádka asi neměla vyznít, nicméně mě se často stává, že pohádky mi přinesou úplně jiné poselství, než autor či autorka zamýšleli. Asi jsem je bral příliš doslova. Měl-li princ dostat za drakovu hlavu ruku princezny, co s ní pak dělal? S půlkou království se dalo vládnout, ale co s rukou. A byla celá, tady i s paží, nebo jen zápěstí? Mělo mu být odměnou, že pak mohl ruku pohřbít? A jaký vlastně byl královský pan otec, který sice zbavil království draka, ale svou dceru ruky.
Takhle jsem to měl se vším, od Otesánka po Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Mimochodem všimli jste si, v kolika pohádkách hraje důležitou úlohu postel? Sněhurka sice leží ve skleněné rakvi, ale babička od Červené Karkulky leží v posteli. Vlk, který se pak za babičku vydával, tak taky. Vždycky jsem si představoval, že tehdy byly matrace, tedy slamníky, naplněné slámou. Tehdejší alergici měli asi dost zásadní problém. Za sebe můžu zvolat, že největším vynálezem v otázce matrací je buď paměťová pěna nebo kokosové vlákno. Jenže kde by se u nás vzalo kokosové vlákno, že?
Všichni víme, jaký den následuje po probdělé noci. Člověk možná pár hodin naspal, ale stejně je psychicky unavený. Důvodem může být jak nevhodná matrace tak fakt, že šlo o první noc na novém místě. V tom případě vědci prokázali, že mozkové hemisféry spí jinak, než ve známém prostředí. Jedna z nich, jako by neustále „hlídala“, což kvalitě spánku neprospívá. S dalšími nocemi na stejném místě se spánkový režim postupně uklidňuje a stabilizuje. Takže ne vždy je na vině nevhodná matrace, úplněk, složitá situace nebo těžké jídlo těsně před spánkem. Obrovský vliv má i psychická kondice a pohoda.
Ne náhodou se při řešení těžké životní situace zdají dramatické sny. Mozek se totiž během spánku snaží „resetovat“ a to, čím se člověk zabýval během dne se často v bizarních souvislostech promítne i do snění. „Mě se dokonce stává, že ve snu pokračuje film na který jsem se díval před usnutím,“ říká známý fotograf T. Vrána a přiznává, že se na to někdy dokonce těší. „Žiju pohodový život, takže žádná dramata ve snech nemám. Takže mi vlastně nevadí, když se mi zdá o nějaké honičce, protože detektivky před usnutím jsou tím nejčastějším filmovým žánrem. Jenže inspektor Columbo, to nejsou žádné masové vraždy. Mlčení jehňátek je sice taky detektivka, ale z hlediska eskalace dramatu jde o úplně jiný level,“ dodává Vrána.
Občas přespávám v Praze u známých, pokaždé ve stejné posteli a pokaždé se tam skvěle vyspím. A vlastně nevím, zdali je to matrací nebo umístěním postele. Myslím si totiž, že na teorii o geopatogenních zónách může něco být. Nebo jsem občas tak utahaný, že bych dobře usnul i na zmiňované dřevotřísce. Ráno by bylo to asi poznal na bolesti zad.
Pokud i vy hledáte tu nejvhodnější matraci pro vás, můžete vaše vybrané produkty porovnat na www.jakco.cz.
