Kde jsou ty časy, kdy za výbavu postačující pro očekávané miminko platila kolébka a pleny. Jakmile dítě z obojího vyrostlo, začalo se s ním – jakkoli je to z našeho pohledu nepochopitelné – zacházet jako s dospělým. V chudých rodinách bylo hlavním cílem, aby začalo co nejdříve pracovat a bylo alespoň trochu prospěšné. V domácnostech lépe situovaných byla očekávání s potomky spojená trochu jiná a souvisela spíše s budováním společenské prestiže; o raných vladařských a reprodukčních povinnostech následníků trůnu ani nemluvě. Teprve 20. století objevilo dětský svět a úplně se do něj zamilovalo. Začaly neúnavné debaty, co dítě potřebuje, co cítí, jak se s ním má zacházet… Budování kultu dítěte došlo tak daleko, že zazněly také nesouhlasné hlasy pediatrů a psychologů. Lze je shrnout do výroku: Nic se nemá přehánět, dejte už dětem pokoj!
Co je dětské, to je hezké
Požadavek odborníků je v češtině nahrávkou na hezkou slovní hříčku. Pokoj dětem? Ale ten už ony přece dávno mají. Právě revoluce v pohledu na pokračovatele rodu dala vzniknout takový jevům, jako jsou například dětské kolo, dětské nádobí nebo dětský pokoj. Ten se zařizuje často ještě před narozením dítěte, což je mimochodem důkazem toho, jak dospělí podlehli kouzlu nevinnosti dětského věku. Při jeho vybavování se rozněžňují a předhánějí v nápadech a výsledkem se dlouho kochají, zatímco malá holčička nebo chlapeček z ničeho takového kolem sebe nemají rozum. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat dominantě místnosti – postýlce. Tam dítě bude trávit nejprve dvacet čtyři hodin denně. A i když doba strávená spánek postupně klesá, je postýlka stále hlavním útočištěm.
Jak velká postel je ještě dětská
Samozřejmě, že dítě se pohodlně vyspí i ve větší posteli. Přebytečný prostor mohou vyplnit plyšáci, polštářky nebo cokoli jiného měkoučkého. Jenže podobně jako za každou cenu nekupujeme dítěti o několik velikostí větší oblečení, které si ohrne a postupně do něj bude dorůstat, v pokojíčku pro dítě musí stát postýlka alespoň o něco menší než dospělácká. Dětská postýlka také musí splňovat alespoň základní požadavky pro bezpečnost dítěte; tedy zábrana nebo lištová ohrádka s předepsanými mezerami, aby mladší ratolest nemohla spadnout nebo zůstat ve spánku viset mezi tyčkami. Ty lze snadno odstranit, až nebude potřeba. A v neposlední řadě postel musí korespondovat s celkovým designem pokojíčku. Měla by mít nápad, třeba netradiční tvar v podobě domečku nebo princeznovských nebes. Jakmile přijde čas, stane se taková postel dějištěm napínavých her a místem úkrytu před okolním světem. Dětská postel 160 x 80 se jeví velikostně optimální, dostatečně útulná již pro batole, ale použitelná i pro mladšího školáka. Rozměr 200 x 80 či 200 x 90, jímž se menší nahradí, je již vhodný pro teenagera, který už nevyroste.
Dopřejte mu soukromí
Nenechte se mýlit tím, že malé děti se často odmítají před spaním odloučit od rodičů, že uspávání je mnohdy malý horor nebo nečistá hra, při které se rodiče musí uchylovat k různým rafinovaným trikům. Navzdory srdceryvnému pláči se dětem ve vlastním spí a celkově daří dobře. Jakmile se smíří se samotou, začnou si více uvědomovat sebe sama, stávají se sebevědomějšími a to jim pomáhá k rychlejšímu vývoji. Tomu všemu hodně pomáhá, když se jim jejich postel líbí. Je totiž jejich mikrokosmem, místem, kde ožívá jejich dnes stále tolik obdivovaná fantazie a kde je jim dopřán tolik potřebný a doporučovaný klid.
Schvalujete, když dítě spí co nejdříve ve vlastní posteli, nebo dokonce ve vlastní místnosti? Myslíte, že dítě si má ve své posteli přes den hrát?
